EtCetera

Na flanderském poli vlčí máky kvetou
v řadách mezi rovy, kam nás cesty vedou.
Skřivani v oblacích neslyšně létají,
skřivani v oblacích marně nám zpívají
a zbraně tam v poli líté palby metou.

Nikdo z nás nepřežil, však nazpět pár dní
svítání jsem spatřil i západ poslední.
Padli jsme daleko od přátel svých milých,
ležíme hluboko na flanderských polích.

Dejte sbohem nastokrát svým vádám zuřícím,
naše ruce dají vzplát pochodním hořícím.
Až budeš s nimi hrdě stát, s vírou v nás, co padli,
pak můžeme klidně spát, aniž by máky zvadly
na poli rudě zářícím.